Podle listopadových svátečních obědů by se mnohým mohlo zdát, že svátek svatého Martina je především o vypečené huse a mladém vínu. My jsme se rozhodli, že si ale tento svátek užijeme jinak a přiblížíme našim nejmenším legendu o svatém Martinovi, jejímž hlavním poselstvím je láska k bližnímu.
Do programu se zapojily celé rodiny: nejprve rodiče (ale i tvořivé babičky) dětem pomáhali vyrobit vlastní lampionky, a potom jsme si společně vyslechli vyprávěný a částečně i hraný příběh o svatém Martinovi.
Mezitím světla venku valem ubylo, a tak bylo na čase přesunout se do atria, kde se děti chytly do kola za ruce a tančily kolem svíček odříkávajíc nejrůznější přání a prosby k sv. Martinovi – a vůbec přitom nemyslely na sebe.
Před vchodem do hospice jsme si potom lampionky zapálili a vyzdobeni světélky vyrazili průvodem po cestě značené svíčkami, což působilo až pohádkově, neb pochodujících světélek bylo víc než šedesát. Na konci cesty, před husitským kostelem, jsme lampionky zhasli a děti se vydaly dovnitř hledat martinský poklad. V krátké době našli několik krabiček se svatomartinskými rohlíčky, které symbolizují podkovy koně sv. Martina. O rohlíčky jsme se všichni náležitě podělili a na závěr jsme si společně s duchovním, Petrem Wagnerem, který nás doprovodil hrou na kytaru, zazpívali píseň o sv. Martinovi.
Děkujeme, že jste byli s námi.