Kdysi dávno jsem četla knížku od Michaela Ende „Děvčátko Momo a ukradený čas“. Autor vykresluje příběh malého děvčátka, které si vždy pro každého našlo tolik času, kolik kdo z jejích přátel i z neznámých kolemjdoucích potřeboval, moc toho nenamluvilo a pokaždé trpělivě naslouchalo. Vzpomněla jsem si na ni, když mě oslovila Lucie Véghová, koordinátorka dobrovolnického centra TŘI, o.p.s. v Hospici Dobrého Pastýře, abych se pokusila vymyslet způsob, jak oslovit obyvatele našeho regionu s nabídkou dobrovolnictví v našem hospici. Nelehký úkol.
Já sama, jako nejspíš většina z nás, se velmi často ocitám pod tlakem povinností, očekávání a požadavků ze strany zaměstnavatele i nejbližších, a pak se až moc často slyším říkat: „Teď nemám čas.“, nebo v horším případě: „Tak na tohle už vůbec nemám čas!“.
Ano, nemáme čas. Přesně jako obyvatelé městečka, kde žila Momo. Tam totiž řádily zvláštní mystické postavy, šedí muži, jež lidem kradli čas skrze povinnosti, které jim neustále kladli do cesty, a parazitovali na něm. Jedině Momo byla vůči nim imunní, byla pánem svého času, uměla si ho vždy najít pro každého, kdo ho potřeboval. Tak, jako naši dobrovolníci, trpěliví naslouchači někdy bolestí a křivd, jindy radostných či dojemných vzpomínek pacientů Hospice Dobrého Pastýře.
„Jasně, dobrovolnictví je úžasné,“ říkáte si „ale nic pro mě, nemám ani sílu ani čas, možná později…až děti odrostou…až budu v důchodu…až toho budu mít míň v práci…až po svatbě…až po Vánocích…až někdy jindy, nebo raději vůbec ne, spíš jim pošlu finanční dar…“. Díky, finanční dary jsou pro nás také zásadní, ale toto je výzva: Staňte se dobrovolníkem!
Možná Vás to překvapí, ale naši dobrovolníci nejsou jen důchodci či zajištění lidé ve středním věku s poklidným zaměstnáním, odrostlými a zajištěnými dětmi dávno po svatbě. Máme tu podnikatele, zaměstnance ve školství, ve zdravotnictví, v sociální oblasti, v administrativě, maminky na mateřské dovolené, zkrátka lidi různého věku a zaměření. Ti všichni přicházejí do hospice, aby věnovali pár hodin někomu, jehož čas se již naplnil, povzbudili ho, vyslechli, co má na srdci, přečetli mu knížku, nebo ho mlčky drželi za ruku a prostě jen byli s ním.
Dobrovolnictví je o pomoci druhému, ale také o rozvoji sebe sama, o srovnání životních priorit, či hledání vyššího principu. Každý může být dobrovolníkem, nebojte se zkusit to. Naše koordinátorka Vás bude neustále dobrovolnictvím provázet, budete zaškoleni, své dojmy, pochybnosti či otazníky můžete otevřeně řešit v rámci dobrovolnických supervizí. Pokud se hned necítíte na návštěvy pacientů na pokoji, můžete začít jako asistent našich aktivizačních pracovnic v Centru denních služeb anebo svou odborností a šikovností pomoci provozu a fungování organizace.
Jde jen o to, najít si čas.
Jana Vernerová
Dobrovolnické centrum TŘI o.p.s. : tel.: 777 227 695, e-mail: dobrovolnici@hosic-cerany.cz