Pokoj číslo 5

HomePokoj číslo 5

5

CHCI POSLAT VZPOMÍNKU

Darujte nám svůj příběh doprovázení v Hospici Dobrého Pastýře. My ho vetkneme do virtuální vzpomínkové zdi tohoto pokojíku, kde Váš blízký pobýval, kde zaznělo jeho poslední slovo, přání, nádech, výdech…

Společně tak poskládáme ze střípků vzpomínek mozaiku, jež vypoví svědectví o nepostradatelnosti hospicové péče. Že má smysl, hluboký smysl. A že si zaslouží po dlouhých letech systémové řešení jejího financování. Teď víc než kdy jindy je potřeba, aby Ti, kteří mají možnost a moc jej hledat, věděli, jak důležité je najít ho. A do té doby, budeme doufat, že se najdou patroni, jež budou prostřednictvím svých darů bdít nad péčí a příběhy, které se v pokojích momentálně odehrávají…

Své vzpomínky nám můžete poslat prostřednictvím formuláře níže nebo e-mailem: komunikace@hospic-cercany.cz. Děkujeme.

FORMULÁŘ PRO VÁŠ PŘÍBĚH

CHCI SE STÁT PATRONEM

Staňte se patronem příběhů pacientů a jejich doprovázejících blízkých, jež se v pokojích Hospice Dobrého Pastýře momentálně odehrávají.

Podpořte péči o nevyléčitelně nemocné prostřednictvím pravidelného měsíčního příspěvku.

CHCI NAVŠTÍVIT DALŠÍ POKOJE

VZPOMÍNKOVÁ ZEĎ

MARKÉTA, 2020

– Jana, PR + FR –

Pokoj číslo 5 je o letošním adventu velmi neklidný. Chodím nyní do pacientských pokojů častěji než kdy jindy, s foťákem v ruce zaznamenávám jejich detaily, výhledy z okna, ze dveří… Procházím kolem pětky a uvědomuji si, že za posledních 10 dní vidím na tabulce u dveří již třetí jméno, a i to během dne zmizelo… Sevře mě úzkost. Takhle to nemá být. Je to moc rychlé. Vejdu do pokoje, ještě jsou zde osobní věci poslední obyvatelky, s tichou pietou hledím na prázdné lůžko s vědomím, že ještě před chvílí tady byla… v pokoji, na světě…

ČÍST DÁL

Pokoj číslo 5 poutá mou pozornost od prvního momentu, kdy jsem začala pracovat v hospici. Snad je to jeho polohou, v prvním patře, nejblíže ke schodišti, k výtahu, ke kancelářím. Blízké pacienta z pětky vídám, potkávám, pozoruji častěji než jiné. Dle četnosti intervencí sestřiček tuším, jak se nemocnému za dveřmi vede…
V kontrastu s nynějšími rychlými konci na pokoji číslo 5 vzpomínám na dlouhý překrásný příběh doprovázení, který se zde odehrál…

Leden 2020
Nový příjem na pětku. Markéta. S krátkou prognózou dožití… Pár týdnů…

Únor 2020
Na chodbě potkávám Milana, stále častěji, v neobvyklých hodinách… brzy ráno, pozdě večer… v domácím oblečení, v pyžamu. Pochopila jsem, že jde o doprovázejícího manžela Markéty, který využívá možnosti být se svou ženou 24 hodin denně. Bydlí s ní.

Březen 2020
Seznamuji se s dcerou Markéty, Lidunkou, maminkou třech dětí. Rozhodla se pokřtít to nejmladší zde v kapličce Dobrého Pastýře. Mimořádný okamžik pro ně. Pro nás. Pro kapli. První křtiny zde, u výstupní brány kamsi…

Duben 2020
Covid. Lockdown, přísné restrikce. Brány hospice se uzavírají. Milan dostane na výběr. Buď zůstat bez možnosti odejít (kdo ví na jak dlouho), nebo odejít bez možnosti vrátit se (kdo ví na jak dlouho). Zůstává a stává se průvodčím pro všechny příchozí pacienty a doprovázející blízké. Zásobuje je informacemi, jak to u nás funguje, kde co najdou, na koho kdy se mohou obrátit, co mohou očekávat, co se dosud událo… Už ani nevím, zda se sám pasoval, nebo si vysloužil titul „ředitel 1. patra“.

Květen
Markéta stále s námi. Jednou je lepší, to má Milan v ruce lahvičku s čajem, podruhé horší, to jí nese ledové kostičky, aby jí zvlhčil rty. Obdivuji. Mám radost, když ho vidím s úsměvem mastit karty se sestřičkou u knihovny.

Červen 2020
Poslední mše faráře Martina Janaty, jeho mise zde v hospici i místní farnosti skončila. Mše se koná v zahradě hospice. Markéta spící na lůžku, Milan ji hladí vlasy, Liduška vkládá do postele nejmladší vnouče. Dětské prstíky na Markétině tváři…

Červenec 2020
Smuteční hostina v kavárně hospice. Mladá zkroušená vdova na pokoji číslo 14 v prvním patře doprovodila svého 42letého manžela. Dnes cestou na poslední rozloučení bourala na dálnici. Je úplně vyřízená. Do kavárny přichází Milan. Hostina končí, vdova nás obejme a Milan hlesne: „Tohle je tady nejtěžší. Sotva se skamarádíme, už jsou pryč…“

Srpen 2020
Sbohem, Markéto.
Na viděnou, Milane.

MIRKA, 2021

– Miroslav, syn –

Pro jediného syna je vždy těžké volit mezi sobectvím (mít tu svoji skvělou mámu za každou cenu) a svobodou (nechat její krásnou duši v zuboženém těle odejít). Láska je však jen to druhé a mamka mne o to minulý týden požádala. Respektoval jsem to a včera odpoledne jsem jí vše řekl a popřál jí šťastnou cestu. Bylo mi útěchou, že jsem dnes v její posmrtné tváři zahlédl smíření. Bylo to její vysvobození z utrpení. Budu ji mít v srdci i hlavě do mého posledního dechu, ale budu si pamatovat Mirku živou, sarkasticky vtipnou, akční a nesmírně obětavou a oddanou své rodině. Zároveň jsem šťastný, že mamka měla kolem sebe takový poklad sestřiček a ošetřovatelek, které jí byly skutečnými sestrami při jejích 300 dnech v hospici. Byl jsem klidný, že o mamku bylo skvěle postaráno. Sám bych to tak nesvedl.

ČÍST DÁL

Přestože se do hospice chodí završit lidské žití, u vás je vlídno a čas tam běží pozvolněji. Jste speciální a tu výjimečnost děláte právě vy, kteří tvoříte doprovod a péči vašich křehkých, z nichž mnozí byli kdysi tak silní.

Děkuji za Mirku, za péči a bezpečí jíž se jí dostalo, ale i za sebe, že jsem mohl maminku doprovázet v téměř domácím prostředí a také za prožitek vědomí pokory před smrtelností milovaného lidského života.

Děkuji za vše!

– Katka, staniční sestra 1. patra –

Paní Marie byla velmi výjimečná pacientka s nedobrou prognózou, ale velmi osobitou povahou. Měla svůj pokojíček velmi ráda, přišel jí velmi milý a slunný. I přes neveselé onemocnění se velmi dobře a pozitivně vyvíjel její zdravotní stav a všichni odborníci byli ve velkém údivu… Z pacientky, která přišla bez schopnosti jakéhokoliv příjmu potravy do úst, se stala velmi veselá paní, která začala mít ráda jídlo a mohla ho jíst. Má malá dcera Matylda, která občas za mnou přišla do práce, si Marušku velmi oblíbila. Náklonnost byla oboustranná. Skoro denně jsem slyšela, kdy zas Matylda přijde… Ta totiž poskytovala Marii péči navýsost léčebnou a odbornou – mazaní dolních končetin. Má dcera se cítila šťastná, že je potřebná a paní Marie zas měla díky její povaze velmi veselou náladu. Maruška odešla z naší péče domů jako kompenzovaná a samostatná paní. A mě těší, že i toto je u nás možné… Toto jsou zcela Lurdy, slýchávám…

MARIE

© 2021 TŘI, z.ú. Zásady ochrany osobních údajů