Asi nemá cenu komentovat, jak překvapivý, náročný a smutný pro nás všechny rok 2020 byl. Pro čerčanský hospic ale znamenal i velký posun kupředu, chmurné mnohaměsíční období totiž provázely překvapivé události, které pachuť způsobenou pandemií COVID-19 zázračně neutralizují.
Leden, únor a několik málo dní v březnu 2020
Plní síly a optimismu spouštíme zbrusu novou pečovatelskou službu v regionu 5 km od Čerčan, a s velkým nadšením sdělujeme veřejnosti naše velkolepé plány dokončit 11 let rozestavěnou hrubou stavbu v bezprostřední blízkosti hospice a vytvořit zde Centrum Péče Čerčany s tolik potřebnými bezbariérovými komunitními prostory a zázemím pro sociální služby. V tuto chvíli máme již několik měsíců požádáno o dotaci na jeho realizaci prostřednictvím MAS Posázaví resp. IROP-u a s velkým napětím čekáme na rozhodnutí.
Přípravy dvou fantastických benefičních akcí jsou v plném proudu, třídíme tisíce darovaných knih z celé republiky pro Velký bazar dobrých knih, jenž se má uskutečnit 14. března v pražské Knihovně Václava Havla a prodáváme vstupenky pro benefiční představení novocirkusového seskupení Losers Cirque Company, které proběhne dva týdny na to v Benešově…
Nouzový stav, restrikce, karanténa
Těsně před tím, než se brány hospice úplně uzavřou veřejnosti a doprovázející blízcí uvíznou na několik týdnů uvnitř něj, se v kapličce Dobrého pastýře poprvé od jejího vysvěcení křtí. Martin Janata, náš dlouholetý duchovní, zde křtí vnoučátka naší pacientky, a v tu chvíli ještě netuší, že za pár měsíců své působení v hospici ukončí, jelikož bude povolán do služby na farnost vzdálenou desítky kilometrů od Čerčan.
Zatímco zavíráme některé služby a jiné pracují v omezeném režimu, tým domácího hospice je vytížený na maximum. Z důvodu hromadného propouštění pacientů z nemocnic s cílem zajistit volná lůžka pro případné pacienty s Covidem je poptávka po této službě enormní. Pětice zdravotních sester čelí obrovskému vyčerpání a nepopulárním rozhodnutím, komu péči dopřát a komu už ne, protože jsou na hraně svých možností. Naopak příjmy do lůžkového hospice jsou z preventivních důvodů pomalejší, ze sociálních lůžek se stává karanténní zóna pro nově příchozí pacienty.
Ač se to zdá v tuto chvíli zvláštní, uskutečňujeme dlouho připravovanou transformaci organizace z obecně prospěšné společnosti na zapsaný ústav, což s sebou nese enormní administrativní zátěž, ale zvládáme. Příjmy ze služeb nám nebezpečně klesají a výdaje na ochranné prostředky a desinfekci exponenciálně rostou. Na trhu je obojího zoufale málo, ceny za rukavice stouply čtyřnásobně za jediný týden. Vyhlašujeme veřejnou sbírku, abychom s podporou dárců finanční propad ustáli.
Uprostřed rýsující se krize přichází rozhodnutí o přidělení dotace na výstavbu Centra Péče ve výši 14,25 milionu korun. Dostat tuto zprávu tři týdny zpátky, boucháme šampaňské, skáčeme radostí do stropu. Nyní jen zhluboka dýcháme, protože nás čeká najít někde jinde ještě dalších 4,75 milionu a fundraisingový plán na jeho získání, jenž zahrnoval mimo jiné realizaci několika velkých benefičních akcí, se rázem zdá nereálný.
Každý den ale do hospice proudí finanční i materiální pomoc, mimo jiné 2500 ručně šitých roušek a ještě tisíckrát tolik korun, litry desinfekce, šíty a pláště, dárky pro personál i klienty. Máme naději. Epidemiologická situace se v květnu lepší, všichni čekáme na léto, protože věříme, že vyšší teploty koronu porazí.
Léto 2020
Jsme ve starých kolejích, služby už zase naběhly do normálního režimu. Návštěvy jsou snad ještě početnější než kdykoliv doposud.
Začínáme se na realizaci Centra Péče konečně opravdu těšit. Zařizujeme odvážně úvěr ve výši 19 milionů na jeho realizaci. Plánujeme náhradní termíny neuskutečněných jarních beneficí a do toho už pokukujeme po termínech tradičních komunitních podzimních a adventních akcí, jež přivedou do areálu hospice vždy stovky návštěvníků a z jejichž nádherné atmosféry ještě několik dalších týdnů čerpáme energii. Konec prázdnin je ale lehce znepokojivý. Dřív než vláda přikročí k prvním restrikcím, sami zpřísňujeme. Zavádíme roušky, monitorujeme návštěvy, chystáme přesné postupy, co se stane, až se s Covidem potkáme tváří v tvář.
Druhá vlna
Už nyní je jasné, že nás čeká mnohem horší situace než na jaře. Máme mezi kolegy první pozitivní, jsou ale bezpříznakoví a mimo jejich oddělení se Covid dál nedostal. Uf. To máme štěstí. Opět některé služby omezujeme, zavíráme fyzioterapii i centrum denních služeb, zpřísňujeme proces příjmu pacientů do lůžkového hospice i do pobytové odlehčovací služby.
Ještě stíháme uskutečnit jedinou letošní benefici – The Loser(s) v Benešově, a to v sobotu s magických datem 10. 10. 2020, den poté, co byl v Čechách zaznamenán rekordní nárůst nakažených, dvojnásobný oproti předchozím dnům. Od dvanáctého začíná lock down. Setkáváme se v polovičním počtu, desítky platících diváků s ohledem na situaci nedorazily. Během představení se nám tají dech, akrobaté létají vzduchem někde na úrovni světelných ramp KD Karlov a fenomenální showman En.dru nás na hodinu a půl unáší daleko od reality, pláčeme smíchy, díky za toto chvilkové vysvobození. Když pak na konci ve stoji tleskáme, skandujeme, voláme „bravo!“ a účinkující se vrací na jeviště poklonit se potřetí, počtvrté, popáté… jsme všichni pohnutí, lepší závěr předčasně ukončené divadelní sezóny si neumíme představit.
Realizaci Centra Péče a hon na další miliony na jeho dostavbu už zase nevidíme úplně růžově. Je nám ale jasné, že nemůžeme čekat se založenýma rukama a už vůbec si zoufat. Prostě si chybějící peníze vyděláme! Zakládáme dceřinou společnost Dobrověc, s.r.o., jejímž posláním je stát se úspěšnou podnikatelkou, aby pomohla své matce postavit Centrum Péče a dále financovat jeho budoucí provoz. Přichází báječná zpráva, společnost Net4Gas nám věnuje skoro půl milionu na pořízení prováděcí projektové dokumentace Centra Péče. Euforie. Zdravě motivovaný tým fundraisingu odchází na několik týdnů do hospicové kuchyně upéct půl tuny dobročinného cukroví – první podnikatelský počin Dobrověci.
Třetí vlna
Na konci listopadu máme první pozitivní pacientku a první pozitivní kolegy v přímé péči. Každý den přibývají další a další a mnozí mají těžký průběh. Adventní noční můra. Až do odvolání je příjem pacientů do lůžkového hospice pozastavený. Do služby jsou povoláni všichni, kteří zbyli, na týdny zde napříč všemi odděleními a provozy panuje doslova nouzový stav, jedeme na doraz. Letošní prosincové dny jsou nezvykle chmurné, rána se podobají večerům, jsou tmavá a neutěšená. Vzájemně se s kolegy z různých oddělení potkáváme jen na chodbách, jsou to letmá setkání ochrannými prostředky orámovaných unavených očí. Nemluvíme. Není potřeba. Víme, že to musíme zvládnout. Vnímáme vzájemné odhodlání současnou situaci ustát, cítíme kolektivní sounáležitost jako nikdy dosud. Jsme unavení, strašidelně unavení.
O třetí adventní neděli zvoní telefon, volá Jakub Hoffman, bývalý kolega ředitelky hospice a velký podporovatel paliativní péče. Dozvěděl se, že náš domácí hospicový tým se připravuje na poskytování paliativní péče nevyléčitelně nemocným dětem. Již druhým rokem se naši zdravotníci na tuto specifickou a nesmírně náročnou práci školí a nyní jsou připraveni pečovat o dětské pacienty. Jakub ví, že jsme v náročné situaci a finančně krvácíme. Vymyslel se svým bratrem Martinem kampaň na podporu našeho domácího hospice a rozvoj dětské paliativy. V pondělí 14. prosince výzvu odstartovali prostřednictvím sociálních sítí a do Vánoc nám na čtyři tisíce dárců přispělo dary ve výši skoro dva miliony korun. S finančními dary dorazila také vlna nádherných vzkazů, díků, slova podpory, dárky, růže, potraviny…
Tak štědré Vánoce jsme ještě za jedenáctiletou existenci Hospice Dobrého Pastýře nezažili. Po několika týdnech první slunečné dny. Uzdravení kolegové se začínají vracet do práce, zasloužené volno začínají čerpat všichni ostatní. Klidné tiché svátky a několik hlubokých nádechů před novým rokem. Zvládli jsme to a zvládneme to zas, teď už to víme. S vědomím, že jste nám na blízku, jsme schopni ustát i uragán.
Děkujeme za vše.