Chtěl jsem jí povzbudit, a tak jsem jí vyprávěl můj příběh. Že jsem prožil na sobě zázrak na místě kde se zjevuje Panna Maria, že jsem byl nevěřící, a že jsem poznal sílu modlitby, když jsme se za něco nebo někoho modlili. Řekl jsem jí, Beáto já Vám nemůžu slíbit, že se uzdravíte, ale můžeme se zkusit modlit. Máme modlitební skupinku a budeme se modlit za to, aby jste mohla sedět. Také na to myslete.
Za týden jsem za ní přišel a seděla…
Měla velkou radost. Stali jsme se přáteli. Dala mi telefon, aby jsme se mohli spojit. Pak mi řekla, že by chtěla hýbat nohama. Budeme se za to modlit. Doma jsme se to modlili, také jsem jí volal, že se právě modlíme za nohy, aby také v tu dobu na to myslela. Za další týden na pokoji 8 Beáta hýbala nohama.
Byla jak vyměněná. Smála se, povídali jsme si o jejím životě, že má na Slovensku dva kluky atd. Ze začátku nechtěla jít do stacionáře, ale na oslavu narozenin jsme ji připravili překvapení. Dort, hudbu… Byla velmi šťastná. Chodili za ní i další dobrovolnice, všechny si oblíbila. Byli jsme také na výletě v Konopišti, v zahradě krmila pávy, hrála si na počítači, kouřila na balkoně a měla radost že jí nic nebolí. Sama říkala, že je to Boží zázrak.
Beata chtěla poslat na Vánoce jejím dětem dárek, tak jsme s holkama udělali balíčky a poslali na Slovensko. Na další narozeniny Beáty jsme opět připravili překvapení. Dort, starší notebook, hudbu. V neděli měla narozeniny, v úterý byla domluvená oslava. V úterý ráno jsem dostal z hospice smutnou zprávu, že Beáta zemřela. Pro mne i pro všechny nepochopitelné, nikdo nechtěl věřit, vždyť byla v pohodě, nic jí nebolelo. Zemřela ve spánku na embolii. Oslavu jsme udělali na její počest. Stále na ni myslím a věřím, že se jednou setkáme. Toto byl pro mě nejsilnější zážitek z Hospice Dobrého Pastýře na pokoji číslo 8…
P.S.: S Beátou jsme si posílali zprávy přes Meesenger, byla často na počítači. Druhý den po smrti Beáty jsem najednou dostal zprávy, které dříve psala, i ty které jsem před tím nikdy neviděl, nejvíce mě šokovaly fotografie jejího syna, jak drží v ruce mašinku, kterou jsem mu poslal k Vánocům…
Asi za měsíc jsem dostal zprávu od jejího bratra ze Slovenska, že našel na internetu fotografie, jak jsme byli na Konopišti a že byla velice šťastná, že mi moc děkuje, a že mám poděkovat všem, kteří se o ní starali…
