Pokoj číslo 19

19

CHCI POSLAT VZPOMÍNKU

Darujte nám svůj příběh doprovázení v Hospici Dobrého Pastýře. My ho vetkneme do virtuální vzpomínkové zdi tohoto pokojíku, kde Váš blízký pobýval, kde zaznělo jeho poslední slovo, přání, nádech, výdech…

Společně tak poskládáme ze střípků vzpomínek mozaiku, jež vypoví svědectví o nepostradatelnosti hospicové péče. Že má smysl, hluboký smysl. A že si zaslouží po dlouhých letech systémové řešení jejího financování. Teď víc než kdy jindy je potřeba, aby Ti, kteří mají možnost a moc jej hledat, věděli, jak důležité je najít ho. A do té doby, budeme doufat, že se najdou patroni, jež budou prostřednictvím svých darů bdít nad péčí a příběhy, které se v pokojích momentálně odehrávají…

Své vzpomínky nám můžete poslat prostřednictvím formuláře níže nebo e-mailem: komunikace@hospic-cercany.cz. Děkujeme.

FORMULÁŘ PRO VÁŠ PŘÍBĚH

CHCI SE STÁT PATRONEM

Staňte se patronem příběhů pacientů a jejich doprovázejících blízkých, jež se v pokojích Hospice Dobrého Pastýře momentálně odehrávají.

Podpořte péči o nevyléčitelně nemocné prostřednictvím pravidelného měsíčního příspěvku.

CHCI SE STÁT PATRONEM

CHCI NAVŠTÍVIT DALŠÍ POKOJE

VZPOMÍNKOVÁ ZEĎ

BOHUMILA, 2021

– Zdeněk, údržbář –

Vozil jsem jí několik měsíců každý týden z jejího domku v Poříčí na programy v CDS, zazpívala si, najedla a napila se dobře, popovídala si, moc spokojená.
Řidič slečny Daisy. Nabídl jsem jí vždy rámě, zavěsila se, cupitala s hůlkou a švitořila. Z okna auta komentovala nové stavby, co se kolem změnilo, jaká je voda v Sázavě. A jaký jsem skvělý řidič, pochlebovala mi ty tři kilometry po rovině podél Sázavy…

ČÍST DÁL

Do auta je vysoko, musel jsem jí na stoličku i do sedačky vždy trochu pomoci, vzít za boky a lehce vyzvednout do sedadla. Přijdu pro ní jednou na konci zpívání, a paní dobrovolnice vesele: „paní Bohumilo, řekněte tady panu řidiči, jak se Vám líbí, ať to ví !“ Dámy kolem zbystřily, paní Bohumile v očích blýskly ohníčky, a odpověděla: „kdepak, já jsem na trochu mladší“ (smích kolem), a já ani nevím jak odpověděl: „paní Bohumilo, upřímně, ulevilo se mi, já jsem na trochu starší“…

Za pár týdnů ležela v hospicovém pokoji, už jen spala, a říkal jsem si, jestli by se zasmála, kdybych jí řekl, že mi připomíná faraona Tutanchámona…

JIŘÍ, 2021

– Monika, staniční sestra 2. patra –

„Tady je to jak ve výkrmně plemenných býků“. Humor pana Jiřího byl naprosto odzbrojující. Nebyl moc výřečný, ale když promluvil, všechny nás dokázal odzbrojit a často rozesmát. Profesí strojvedoucí, velký fanoušek sportu všeho druhu, milující sladké dobroty. Jednou jsme se ptali, kde se poznal se svou paní, jestli na dráze. On odpověděl, že ano. Následovaly dotazy, jestli byla průvodčí, výpravčí, v kantýně nebo prodavačka lístků na nádraží…

ČÍST DÁL

„Byla cestující,“ odpověděl si sám s očima v sloup, protože nás to nenapadlo…

Všeobjímajíci rodina, kterou měl, jeho děvčata u něho trávila spoustu času, který jim byl dán, a co jiní třeba ani mít nemohou…