Pokoj číslo 16

16

Darujte nám svůj příběh doprovázení v Hospici Dobrého Pastýře. My ho vetkneme do virtuální vzpomínkové zdi tohoto pokojíku, kde Váš blízký pobýval, kde zaznělo jeho poslední slovo, přání, nádech, výdech…

Společně tak poskládáme ze střípků vzpomínek mozaiku, jež vypoví svědectví o nepostradatelnosti hospicové péče. Že má smysl, hluboký smysl. A že si zaslouží po dlouhých letech systémové řešení jejího financování. Teď víc než kdy jindy je potřeba, aby Ti, kteří mají možnost a moc jej hledat, věděli, jak důležité je najít ho. A do té doby, budeme doufat, že se najdou patroni, jež budou prostřednictvím svých darů bdít nad péčí a příběhy, které se v pokojích momentálně odehrávají…

Své vzpomínky nám můžete poslat prostřednictvím formuláře níže nebo e-mailem: komunikace@hospic-cercany.cz. Děkujeme.

FORMULÁŘ PRO VÁŠ PŘÍBĚH

Staňte se patronem tohoto pokoje, bděte nad příběhem, jenž se v něm momentálně odehrává… Přesně 822 korun nám chybí na pokrytí nákladů na péči o pacienta na tomto pokoji na jeden den.

JAK NA TO

Pošlete svůj dar na transparentní sbírkový účet 530 530 359/2010 převodem, prostřednictvím QR kódu nebo platební bránou. Nezapomeňte nám do poznámky uvést číslo pokoje, jenž berete pod svá křídla. Děkujeme.

PROČ 822 

Náklad na péči na jeden den na jeden pokoj představuje částku 5479 korun. 65 % těchto nákladů nám pokrývají tržby od zdravotních pojišťoven, klientů a příspěvky na péči, 20 % nenárokové dotace, granty a stálé dary, 15 % nemáme pokryto, tj. 300 030 Kč na pokoj na rok, 822 Kč na den.

PLATEBNÍ BRÁNA ZDE

Patroni pokoje 16

Dobrověc, s.r.o., Božena Šilínková

Na pokrytí nákladů na péči o pacienty na tomto pokoji nám chybí 65.218 korun.

Dosud jste přispěli

3.000 Kč

VZPOMÍNKOVÁ ZEĎ

JARMILA, 2018 + IVAN, 2022

– Martina, pracovnice CDS –

Starší manželský pár, tak, jak si přísahali, v dobrém i ve zlém. Seznamuji se s nimi bohužel v těch časech zlých. Ivan vyprovází svou ženu ze života. Celé dny u jejího lůžka s pocitem, že nemůže dělat vůbec nic, jen držet ji za ruku. Jejich vzájemné doteky oživovaly celý dosavadní společný život, zářila z nich láska a upřímnost. Pro mne bylo ctí a potěšením pobývat v jejich společnosti. Pokaždé, když jsem paní navštívila, on byl s ní. V těch chvílích jsem věřila tomu, že svět je v pořádku…

Říká se, že jaký je člověk v životě, takový je i ve smrti. Paní měla vždy svou krásnou tvář prozářenou úsměvem. Nesmírně jsem obdivovala, jak ho i v těch nejtěžších chvílích dokázala vykouzlit. Její úsměv je dar, který mi již nikdo nikdy nemůže vzít. Posmutnělou jsem ji vlastně viděla jen jednou. Přišlo jí líto, že mě již nenaučí péct věnečky z odpalovaného těsta. Takové odvážné plány se mnou, cukrařinou nepolíbenou, měla! Ale síly ubývaly.

Pro Ivana bylo těžké, nechat svou ženu odejít a zůstat sám. Několik let si pak k nám do hospice chodil vyzvedávat obědy. Každá jeho návštěva byla únikem ze samoty, rád si u nás popovídal, vypil kávu. Ivan krásně maloval, jeho obrazy dnes zdobí sesternu a denní stacionář a mnohé další naše domovy.

Před časem se Ivanův zdravotní stav začal zhoršovat. Obědy jsme mu začali vozit my. Spolu jsme se setkali před pár dny. Ivan vzpomínal na časy svého mládí, kdy jezdil s rodiči na chatu, která stála v osadě Svatojánské Proudy, na seznámení se svou ženou, na zaměstnání, kterými prošel, vlastně na celý svůj život. Vzpomínky zahřejí. Slíbil, že na příště někde vynajde fotky ze svého mládí, já jemu slíbila, že si na ně vezmu brýle. Také měl v plánu ukázat mi svůj rozmalovaný obraz a já zas, že upeču něco dobrého ke kávě…Dva dny poté zemřel. Ale vždyť jsme si slíbili a v plánu měli…

DANA, 2022

– Lucie, dcera –

Maminka se do hospice dostala po téměř dvouletém boji s rakovinou, bohužel ve velmi mladém věku. Bylo jí 60 let, když odešla. Poměrně dlouhou dobu jsme se pokoušeli o zajištění domácí péče, ale nakonec jsme uznali, že je to nad naše síly. A hlavní slov měla maminka – řekla, že rozhodně nechce, abychom se pro ni museli obětovat, že naprosto přesně ví, kde jí pomohou nejlépe… Šťastnou náhodou se jejím posledním pobytem stal právě váš Hospic. Pobyla si v něm 14 dní, ale těch 14 dní bylo naprosto šťastných a naplněných. Potkávali jsme se s ní o víkendech, ale každodenní telefonáty byly samozřejmostí. Úplně rozkvetla…

Po předchozím pobytu na LDN byla skleslá a bez nálady, po převozu do Hospice plná elánu a nadšení. Sestřičky i lékaři jsou neuvěřitelně milí, mohla se účastnit aktivit, které hospic nabízel, zazpívala si s harmonikářem, dobrovolníci byli skvělými parťáky pro všechna odpoledne… Jednu neděli jsem se za maminkou vypravila, i spolu s její kamarádkou. Strávily jsme spolu krásný den, venku, ve stínu, ve vůni letních květů… daly jsme si s mamkou po obědě její oblíbené víno – obědu moc nedala, ale víno si vychutnala. Byla ráda, že jsme se viděly a mohly si říct novinky. Dala jsem jí v pozdním odpoledni pusu na rozloučenou a netušila, že už to bude naposled… Dalšího dne se maminka rozhodla odejít na svou dlouhou pouť. Trápilo mě to, ale byla jsem ráda, že mohla svůj konec strávit v tak nádherném prostředí a s tolika milými lidmi, kteří tuhle práci vnímají jako poslání. A že naštěstí alespoň tatínek stihl přijet a být s ní v poslední chvíli. Moc děkuji hospici, že nám umožnili se ní důstojně rozloučit, za všechnu péči, kterou věnovali nejen naší mamce, ale věnují i všem klientům.

CzechEnglishVietnameseGermanFrenchRussianSpanishItalianChinese (Simplified)