Pokoj číslo 17

17

Darujte nám svůj příběh doprovázení v Hospici Dobrého Pastýře. My ho vetkneme do virtuální vzpomínkové zdi tohoto pokojíku, kde Váš blízký pobýval, kde zaznělo jeho poslední slovo, přání, nádech, výdech…

Společně tak poskládáme ze střípků vzpomínek mozaiku, jež vypoví svědectví o nepostradatelnosti hospicové péče. Že má smysl, hluboký smysl. A že si zaslouží po dlouhých letech systémové řešení jejího financování. Teď víc než kdy jindy je potřeba, aby Ti, kteří mají možnost a moc jej hledat, věděli, jak důležité je najít ho. A do té doby, budeme doufat, že se najdou patroni, jež budou prostřednictvím svých darů bdít nad péčí a příběhy, které se v pokojích momentálně odehrávají…

Své vzpomínky nám můžete poslat prostřednictvím formuláře níže nebo e-mailem: komunikace@hospic-cercany.cz. Děkujeme.

FORMULÁŘ PRO VÁŠ PŘÍBĚH

Staňte se patronem tohoto pokoje, bděte nad příběhem, jenž se v něm momentálně odehrává… Přesně 822 korun nám chybí na pokrytí nákladů na péči o pacienta na tomto pokoji na jeden den.

JAK NA TO

Pošlete svůj dar na transparentní sbírkový účet 530 530 359/2010 převodem, prostřednictvím QR kódu nebo platební bránou. Nezapomeňte nám do poznámky uvést číslo pokoje, jenž berete pod svá křídla. Děkujeme.

PROČ 822 

Náklad na péči na jeden den na jeden pokoj představuje částku 5479 korun. 65 % těchto nákladů nám pokrývají tržby od zdravotních pojišťoven, klientů a příspěvky na péči, 20 % nenárokové dotace, granty a stálé dary, 15 % nemáme pokryto, tj. 300 030 Kč na pokoj na rok, 822 Kč na den.

PLATEBNÍ BRÁNA ZDE

Patroni pokoje 17

Martina Podlipská, Tereza Konvičková, Dobrověc, s.r.o.

Na pokrytí nákladů na péči o pacienty na tomto pokoji nám chybí 65.218 korun.

Dosud jste přispěli

12.822 Kč

VZPOMÍNKOVÁ ZEĎ

JAN, 2020

 – rodina –

Za celou naši rodinu děkujeme, že jsme poslední týdny s naším Honzíkem mohli strávit u Vás. Na hospic vzpomínáme jako na místo, kde jsou dobrosrdeční lidé, poklidná atmosféra, krásně vonící chodba a barevné útulné pokojíky, v nichž se v každém odehrává vlastní příběh.

Kdyby Honzík mohl mluvit, tak by vám ten náš tak krásně vyprávěl. To měl Honzík moc rád! Ale ke konci už bohužel mluvit nemohl, a tak jsme jeho hlasem byli my – jeho nejbližší. Za něj mluvily jeho krásné laskavé oči, kterými se na nás všechny do poslední chvíle díval.

Něco málo z hospicového deníku:

Únor 2020

Tak se nám to podařilo a taťku převezli z nemocnice do hospice, poblíž řeky Sázavy, kterou tak miloval. Na pokoji si pak symbolicky připíjíme na to, že jsme to stihli. Tak jsme se báli, aby nezůstal v nemocnici. Provezeme taťku po hospici a ukazujeme mu, co kde je. Skvělé sestřičky nám umožnily a pomohly připravit mu vanu plnou olejíčků, po které ho ukládáme a leháme si k němu, koukáme na televizi a vyprávíme mu vše, co si bohužel on už nemůže vybavit.

Březen 2020

Ve vzduchu je pomalu cítit jaro, a tak trávíme čas i na terásce, kde obědváme a čajujeme. Z okna pokoje pozorujeme ty nejkrásnější západy slunce. V posledních týdnech se nás život smrskl právě do tohoto pokojíku č.17. V průběhu března ale začínají různá covidová opatření, hospic pomalu utichá a s taťkou i mamkou, která zůstala v hospici po celou dobu, se vídáme hlavně na zahradě, kam máme umožněný vstup.

Duben 2020

Návštěvy se začaly krátit, byly náročnější, ale každý další užitý den byl darem. Věděli jsme, že se blíží čas rozloučení.

10. dubna po západu slunce odchází obklopený láskou i Honzík, naše sluníčko.

Z celého srdce děkujeme, že jste stvořili a spolutvoříte takovéto speciální místo, kde je odcházení láskyplné a důstojné. Jsme vděční, že jsme mohli být s naším tatínkem a manželem nepřetržitě a mohli si u vás vytvořit takový malý druhý domov, bezpečný pokojík pro celou naši rodinu.

CzechEnglishVietnameseGermanFrenchRussianSpanishItalianChinese (Simplified)