Pokoj číslo 19

19

Darujte nám svůj příběh doprovázení v Hospici Dobrého Pastýře. My ho vetkneme do virtuální vzpomínkové zdi tohoto pokojíku, kde Váš blízký pobýval, kde zaznělo jeho poslední slovo, přání, nádech, výdech…

Společně tak poskládáme ze střípků vzpomínek mozaiku, jež vypoví svědectví o nepostradatelnosti hospicové péče. Že má smysl, hluboký smysl. A že si zaslouží po dlouhých letech systémové řešení jejího financování. Teď víc než kdy jindy je potřeba, aby Ti, kteří mají možnost a moc jej hledat, věděli, jak důležité je najít ho. A do té doby, budeme doufat, že se najdou patroni, jež budou prostřednictvím svých darů bdít nad péčí a příběhy, které se v pokojích momentálně odehrávají…

Své vzpomínky nám můžete poslat prostřednictvím formuláře níže nebo e-mailem: komunikace@hospic-cercany.cz. Děkujeme.

FORMULÁŘ PRO VÁŠ PŘÍBĚH

Staňte se patronem tohoto pokoje, bděte nad příběhem, jenž se v něm momentálně odehrává… Přesně 822 korun nám chybí na pokrytí nákladů na péči o pacienta na tomto pokoji na jeden den.

JAK NA TO

Pošlete svůj dar na transparentní sbírkový účet 530 530 359/2010 převodem, prostřednictvím QR kódu nebo platební bránou. Nezapomeňte nám do poznámky uvést číslo pokoje, jenž berete pod svá křídla. Děkujeme.

PROČ 822 

Náklad na péči na jeden den na jeden pokoj představuje částku 5479 korun. 65 % těchto nákladů nám pokrývají tržby od zdravotních pojišťoven, klientů a příspěvky na péči, 20 % nenárokové dotace, granty a stálé dary, 15 % nemáme pokryto, tj. 300 030 Kč na pokoj na rok, 822 Kč na den.

PLATEBNÍ BRÁNA ZDE

Patroni pokoje 19

Dobrověc, s.r.o., Alena Janovová, Michal Tupý, Věra Gančevová, Tomáš Brož

Na pokrytí nákladů na péči o pacienty na tomto pokoji nám chybí 65.218 korun.

Dosud jste přispěli

9.000 korun

VZPOMÍNKOVÁ ZEĎ

BOHUMILA, 2021

– Zdeněk, údržbář –

Vozil jsem jí několik měsíců každý týden z jejího domku v Poříčí na programy v CDS, zazpívala si, najedla a napila se dobře, popovídala si, moc spokojená.
Řidič slečny Daisy. Nabídl jsem jí vždy rámě, zavěsila se, cupitala s hůlkou a švitořila. Z okna auta komentovala nové stavby, co se kolem změnilo, jaká je voda v Sázavě. A jaký jsem skvělý řidič, pochlebovala mi ty tři kilometry po rovině podél Sázavy…

Do auta je vysoko, musel jsem jí na stoličku i do sedačky vždy trochu pomoci, vzít za boky a lehce vyzvednout do sedadla. Přijdu pro ní jednou na konci zpívání, a paní dobrovolnice vesele: „paní Bohumilo, řekněte tady panu řidiči, jak se Vám líbí, ať to ví !“ Dámy kolem zbystřily, paní Bohumile v očích blýskly ohníčky, a odpověděla: „kdepak, já jsem na trochu mladší“ (smích kolem), a já ani nevím jak odpověděl: „paní Bohumilo, upřímně, ulevilo se mi, já jsem na trochu starší“…

Za pár týdnů ležela v hospicovém pokoji, už jen spala, a říkal jsem si, jestli by se zasmála, kdybych jí řekl, že mi připomíná faraona Tutanchámona…

JIŘÍ, 2021

– Monika, staniční sestra 2. patra –

„Tady je to jak ve výkrmně plemenných býků“. Humor pana Jiřího byl naprosto odzbrojující. Nebyl moc výřečný, ale když promluvil, všechny nás dokázal odzbrojit a často rozesmát. Profesí strojvedoucí, velký fanoušek sportu všeho druhu, milující sladké dobroty. Jednou jsme se ptali, kde se poznal se svou paní, jestli na dráze. On odpověděl, že ano. Následovaly dotazy, jestli byla průvodčí, výpravčí, v kantýně nebo prodavačka lístků na nádraží…

„Byla cestující,“ odpověděl si sám s očima v sloup, protože nás to nenapadlo…

Všeobjímajíci rodina, kterou měl, jeho děvčata u něho trávila spoustu času, který jim byl dán, a co jiní třeba ani mít nemohou…

CzechEnglishVietnameseGermanFrenchRussianSpanishItalianChinese (Simplified)