Pokoj číslo 23

23

Darujte nám svůj příběh doprovázení v Hospici Dobrého Pastýře. My ho vetkneme do virtuální vzpomínkové zdi tohoto pokojíku, kde Váš blízký pobýval, kde zaznělo jeho poslední slovo, přání, nádech, výdech…

Společně tak poskládáme ze střípků vzpomínek mozaiku, jež vypoví svědectví o nepostradatelnosti hospicové péče. Že má smysl, hluboký smysl. A že si zaslouží po dlouhých letech systémové řešení jejího financování. Teď víc než kdy jindy je potřeba, aby Ti, kteří mají možnost a moc jej hledat, věděli, jak důležité je najít ho. A do té doby, budeme doufat, že se najdou patroni, jež budou prostřednictvím svých darů bdít nad péčí a příběhy, které se v pokojích momentálně odehrávají…

Své vzpomínky nám můžete poslat prostřednictvím formuláře níže nebo e-mailem: komunikace@hospic-cercany.cz. Děkujeme.

FORMULÁŘ PRO VÁŠ PŘÍBĚH

Staňte se patronem tohoto pokoje, bděte nad příběhem, jenž se v něm momentálně odehrává… Přesně 822 korun nám chybí na pokrytí nákladů na péči o pacienta na tomto pokoji na jeden den.

JAK NA TO

Pošlete svůj dar na transparentní sbírkový účet 530 530 359/2010 převodem, prostřednictvím QR kódu nebo platební bránou. Nezapomeňte nám do poznámky uvést číslo pokoje, jenž berete pod svá křídla. Děkujeme.

PROČ 822 

Náklad na péči na jeden den na jeden pokoj představuje částku 5479 korun. 65 % těchto nákladů nám pokrývají tržby od zdravotních pojišťoven, klientů a příspěvky na péči, 20 % nenárokové dotace, granty a stálé dary, 15 % nemáme pokryto, tj. 300 030 Kč na pokoj na rok, 822 Kč na den.

PLATEBNÍ BRÁNA ZDE

Patroni pokoje 23

Kateřina Blažková, Dobrověc, s.r.o., Pavel Rousek, Fit Jóga Benešov

Na pokrytí nákladů na péči o pacienty na tomto pokoji nám chybí 65.218 korun.

Dosud jste přispěli

23.000 Kč

VZPOMÍNKOVÁ ZEĎ

VALTR, 2013

– Klára, sociální pracovnice –

Když na ten rok vzpomínám, vždycky říkám – to byl ten rok, co byli v hospici Valtr a Jana. Objevili se někdy na jeho začátku – drobný, dobrosrdečný muž a jeho velká žena s obrovským laskavým srdcem, do kterého se brzy vešla spousta „hospicových“ lidí. Jana špatně chodila, špatně viděla – ale v hospici byla „ta zdravá“. Podle doktorů měl Valtr před sebou pár týdnů a Jana se rozhodla, že se do hospicového pokojíku nastěhuje s ním a že si užijí každou chvíli…

Ne že by neprožívali těžký čas, smutek a slzy se objevovaly často. Ale když se ohlédnu, vidím, jak se chechtají, jak zpívají a radují se z každého dalšího dne. Z prorokovaných týdnů byly měsíce a léto se proměnilo v jednu velkou párty. Sedávali jsme v atriu, v „cédéesku“ nebo zahradě, povídali, zpívali, vyráběli, smáli se a vymýšleli ptákoviny. Pacienti, dobrovolníci, zaměstnanci, stážisté – ta parta kolem byla ohromná. Domů jsme chodili mnohem později než obvykle – jejich nadšení ze života bylo nakažlivé a člověku s nimi prostě bylo fajn.

S podzimem začalo být Valtrovi hůře a smutku přibylo. Sedávali jsme už jen s Janou. Vzpomínala, jak se poznali, oba už v letech, děti velké…. Vyprávěla, jak ji Valtr přinesl do života radost, v době, kdy už žádnou nečekala.

Když jsem po svátcích přišla do práce, v jejich pokoji už byla jen Jana. Smutná, ale vděčná za společný čas. Rok Jany a Valtra skončil o Vánocích. Ale jejich láska je věčná a nezapomenutelná. Alespoň pro mě.

CzechEnglishVietnameseGermanFrenchRussianSpanishItalianChinese (Simplified)