Restaurant day pro hospic

Vše začalo v roce 2018, když jsem si poprvé vyzkoušel být prodejcem s kávy na akci Restaurant Day v Nymburce. Ten projekt se mi natolik zalíbil, že jsem si o něm začal zjišťovat veškeré informace. Dozvěděl jsem se, že se může konat kdekoliv a kdokoliv se jej muže zúčastnit. Hned následující rok, na jaře 2019, jsem projekt představil zástupcům Městské části Prahy 22. Podmínka byla, aby bylo vše zadarmo, poskytnutí místa a půjčení lavic a stolů pro hosty. Vzhledem k tomu že Restaurant Day je neziskový projekt, tak se na oplátku dobrovolný příspěvek od amatérských kuchařů věnuje někomu místnímu, kdo se nachází ve finanční tísni. Od MČ jsem dostal zelenou a první RD Uhříněves byl tady. Mezi prodejci byli moji kamarádi, sousedé s dětmi a pár odvážlivců, které jsem nikdy předtím neviděl. Nakonec se z nás stali přátelé a hlavní pilíře RD v následujících ročnících. Restaurant Day ukazoval postupně jak skvělý a geniální projekt to je. První ročník byl pro mě jako organizátora „infarktový“, byly problémy s elektřinou, chybělo WC a přišlo tolik lidí, že to nikdo nečekal. Prodejci měli vyprodáno do hodiny, někteří do dvou. Na oplátku jsem dostal na Facebooku „kotel“, že už ve 12 hod nebylo nic :-D. Nic jsem si z kritiky nedělal, naopak mě motivovala se z chyb poučit. A výsledek po 1. ročníku? 10 500 Kč, které se předaly místní mamince s dcerkou ve finanční tísni. MČ Praha 22 mi poté nabídla pomoc – poskytnutí a proplacení agregátu a mobilního WC.

Následující ročník na podzim byl na stejném místě. Prodejců bylo 2x tolik a všichni měli opět do dvou hodin vyprodáno. Výsledek? Přes 22 tisíc! Půlka směřovala na podporu dětského oddělení v Motole a půlka do Klokánku na Chodově pro holčičku z Uhříněvsi. Další ročníky ovlivnil Covid. Přesto se podařilo udělat 3. i 4. ročník vždy v období rozvolnění. Do programu jsem zařadil hudbu od DJ Tea Jay Ivo, který tomu dal šmrnc. Na 3. ročníku se vybralo 9 500 a následující rok přes 16 000. Opět se jednalo o maminku samoživitelku a maminku s nemocnou dcerkou.

Další skvělá vlastnost RD je, že se muže pořádat kdekoliv. Lidé objevují nová nebo nenápadná místa, a tím se krásně oživí. Bylo tomu tak pokaždé. 5. ročník byla výzva. MČ mě poprosila, zda by se do akce Cukřik, který ten rok pořádala, mohl zařadit i RD. Po chvilce váhání jsem souhlasil a mé původní místo jsem přesunul na následují rok. Tentokrát to ale nebyl park nebo lesík jako v předchozích čtyřech ročnících, ale prostor před muzeem ve vnitrobloku na dlažbě. Bylo nejvíce prodejců, nejvíc dětí, které si prodej chtěly vyzkoušet, a nejvíce nováčků. Pokaždé jsem byl překvapený, jak jsou amatérští prodejci šikovní a mohli by se rovnat profíkům. Předváděli neskutečné výkony. 5. ročník by také rekordní, vybralo se 38 400 Kč. Tento ročník podle některých patřil k nejlepším. Někdo si chválil 1. a 2. v lesíku ve Lnářské, někdo 3. a 4. v parku Husovo náměstí. Každý byl jedinečný. Jako podpořené jsem si vybral 2. SKV – Sportovní klub vozíčkářů Praha a poté hospic RUAH. Ten jsem zvolil proto, protože ten rok zemřel kníže Zdeněk Sternberg, potomek starobylého šlechtického rodu Šternberků a vlastník hradu Český Šternberk nebo zámku Březina na Rokycansku. Přečetl jsem si o něm několik článků a zjistil jsem, jak dobrosrdečný, šlechetný a hodný člověk to byl. Ten den opravdu země zchudla a nebe zbohatlo. O pana knížete se do poslední chvíle starali ošetřovatelky z hospicu RUAH. Rozloučení sice bylo v rodinném kruhu ale jedna z možností, jak uctít jeho památku byl právě finanční příspěvek hospici za profesionální péči.

Uběhlo 6 měsíců a byl tu zatím poslední 6. Restaurant Day, tentokrát v krásném parku za Novým náměstím. Rekordní počet stánků, opět zajištěná elektřina a WC, všeho dost. Nic nenasvědčovalo komplikacím jako při premiérovém 1. ročníku. Omyl. Vše zhatilo počasí. Lilo jako z konve přesně od začátku v 11 hod do konce akce. Přesto všechno zákazníci opět přišli. Byl bych tenkrát rád, kdyby se vybralo aspoň 10 tisíc. Nakonec to bylo 3x tolik!!! Když jsem potom hledal třetí subjekt, kterému finančně pomoci, poprosil mě soused Aleš Říha, zda bych mohl vybrat Hospic Dobrého Pastýře. Neváhal jsem ani půl vteřiny. Jeho žena Míša měla nemocného tatínka, u kterého medicína ukončila veškerou léčbu. Co dál? Naštěstí tu byl Hospic Dobrého Pastýře. O Míši tatínka se starali do poslední chvíle. Celá rodina si velmi si pochvalovala profesionální péči, kterou by doma stěží mohli poskytnout a tatínek tak mohl pokojně a důstojně odejít. Jsou situace, které si neuvědomujeme, nebo si myslíme, že se nás netýkají. Žijeme si svůj život a řešíme prkotiny. Pak se ale stane situace, která k životu prostě patří a já jsem moc rád, že tady hospicové služby jsou. Nikdy nevíme, kdy je budeme potřebovat.

Restaurant Day je celosvětový projekt. Vznikl v roce 2011 ve Finsku. V ČR jich jsou desítky. Cílem tohoto geniálního projektu je bavit se, objevovat nová místa, sdílet kulinářské výtvory, seznámit se s novými přáteli nebo obchodními partnery a v neposlední řadě třeba i charita. Každý si muže na jeden den otevřít své bistro, restauraci nebo cukrárnu.

Na závěr bych chtěl poděkovat všem prodejcům, kteří do toho ve všech 6 ročnících šli, zaslouží si respekt, ale samozřejmě i návštěvníkům, co přijdou i kdyby trakaře padaly. Díky nim se muže vybrat na dobrou věc. Poděkování patří i bývalému vedení v Uhříněvsi, které mi pomohlo RD „nastartovat“ a dalo mi zelenou a podporu. Konkrétně si dovolím směřovat díky Pavlu Kosařovi, ten mi při premiéře poskytl elektřinu, byť mu v domku vyhořely zásuvky, a také dodávku pro transport mobiliáře. Vděčnost náleží i Kateřině Erbsové, která mi do poslední chvíle dávala tipy, komu finančně pomoci a vyjednávala setkání s obdarovanými, a Petře Vaňkové, ta zajišťuje vše úřednicky potřebné, aby se mohl další ročník uskutečnit. Největší slova díků patří mojí ženě za trpělivost se mnou, protože příprava RD vyžaduje nějaký čas. S jistotou ale mohu napsat, že to ta to stojí. Člověk jen potřebuje mít dobré místo a hlavně dobé lidi okolo sebe.

Nakonec bych rád použil citát Sira Nicholase Wintona, který mě spojuje s tímto projektem: „Nic není neuskutečnitelné, pokud to neodporuje zdravému rozumu.“

Honza Růžička

CzechEnglishVietnameseGermanFrenchRussianSpanishItalianChinese (Simplified)